Založit novou webovou stránku nebo e-shopChci nový web
aktualizováno: 16.05.2011 14:53:43 

ALGO - velký münsterlandský ohař

Velký münsterlandský ohař (VMO)

                                         něm.: Grosser Münsterlander Vorstehhund; angl.: Large Munsterlander.

 

PŮVOD:

Velký münsterlandský ohař je svým původem vlastně jen barevnou variatou Německého dlouhosrstého ohaře. Byl vyšlechtěn v Německu, v kraji Münsterlander (odkud pochází jeho název) v 19.století, kdy byli černobíle zbarvení psi tohoto plemene vyloučeni z chovu. Posléze došlo k rozdělení na dva velikostní rázy, dnes považované za samostatná plemena. Tvoří přechod mezi klasickými ohaři a španěly. Po dlouhou dobu 100 let je rozmnožovali myslivci a lovci, které znepokojovaly příbuzenské nedostatky a brakové zbarvení, avšak registrovali pracovní vlastnosti tohoto psa, což vlastně rozhodlo o jeho chovu. Začátkem 20.století se velký müsterlandský ohař stal zcela samostatným plemenem. Rozšiřuje se po Německu, Skandinávii, Francii i do Česka

  

 

POPIS:

Velký münsterlandský ohař je střední či větší, dobře rostlý a elegantní pes. Je živý a velice dobře pohyblivý, což vždy dobře prokáže svojí neúnavností při lovu. Výška v kohoutku je 58-65 cm, váha se pohybuje v rozmezí kolem 30kg. Velký münsterlandský ohař připomíná stavbou těla a srstí setra, hlavou však spíše španěla. Lebka je široká a zlehka klenutá. Hlava má většinou černé zbarvení, s malou hvězdičkou na čele. Oči jsou hluboko posazené, tmavohnědé, případně oříškové barvy. Čenich nosu je černý, silný se širokými nozdrami. Uši jsou visící a kadeřavé. Ocas středně dlouhý, v u kořene tlustý, ke špičce se zužuje, jeho dlouhá srst tvoří jakousi „vlajku“, je nesený rovně nad zády, na konci může být mírně zahnutý, dříve se kupíroval na 1 až 2 cm. Srst je středně dlouhá, hustá, hladká, těsně přiléhající k tělu, na uších a nohou vytváří bohatý „závěs“ a pánevní „kalhotky“. Zbarvení je: bílé s černými skvrnami, maskou a tečkami
 
  

 

 


Standardy FCI

 

Původ: Německo
Použití: všestranný lovecký pes; jeho silnou stránkou je práce po výstřelu.
 

Klasifikace FCI: Skupina 7 ohaři (stavěči)
  Sekce 1.2 ohaři kontinentální dlouhosrstí
    s pracovní zkouškou
 

 

Celkový vzhled: je to mohutný, svalnatý pes čistých linií, celá jeho tělesná stavba vyjadřuje výkonnost a ušlechtilost.
Důležité proporce: délka těla a výška v kohoutku se k sobě musí co nejvíce přibližovat, ale délka těla může být větší zhruba o 2 centimetry, než je kohoutková výška.
Použití/Povaha: k jeho výrazným přednostem patří poslušnost, přizpůsobivost a jeho osvědčené lovecké vlohy, především k práci po výstřelu. Je živý a temperamentní, aniž by však byl nervózní.

Hlava: je ušlechtilá, delšího formátu, má bystrý pohled; svalstvo dolní čelisti je silně vyvinuté.
 
Část mozková
Stop: je málo výrazný.
 
Část obličejová
Nos: je černý, pěkně výrazný.
Čenichová partie: je silná, dlouhá, perfektně uzpůsobená ke svému použití. Nosní hřbet je rovný.
Pysky: nejsou spuštěné.
Čelisti/Zuby: zuby jsou silné a kompletní (42 zubů) se silnými špičáky a s bezvadným nůžkovým skusem.
Oči: jsou co nejtmavší. Oční víčka dobře přiléhají k oční kouli.
Uši: jsou široké, zavěšené dost vysoko, se zaoblenou spodní částí, dobře rámují mozkovnu.
Krk: silný, svalnatý, ušlechtile klenutý.
 
Tělo
Kohoutek: středně výrazný, dlouhý, svalnatý.
Hřbet: krátký, rovný, pevný.
Bederní partie: výrazná, chráněná pevným svalstvem.
Záď: je dlouhá a široká, mírně spáditá, svalnatá.
Hrudník: při pohledu zepředu je široký, z profilu je hluboký, s výrazným předhrudím.
Spodní linie a břicho: spodní linie se pozvolna zvedá, břicho je štíhlé a napnuté, slabiny krátké a vysoké.
 
Ocas: je nesen vodorovně nebo poněkud výše. Při pohledu z boku je nasazen v prodloužené linii hřbetu, aniž by byl patrný zlom linie v místě nasazení.
 
Končetiny
Hrudní končetiny: hrudní končetiny jsou rovné, silné a svalnaté. Jsou přiměřeně zaúhlené.
Lopatky: lopatka dobře přiléhá k žebrům.
Kotníkový kloub: pružný.
Přední tlapky: středně dlouhé, středně klenuté; prsty jsou dobře sevřené. Jsou zde paspárky.
 
Pánevní končetiny: jsou mohutně osvalené, správně napnuté. Korektně zaúhlené. Stehenní a kost a kost lýtková svírají přiměřený úhel.
Zadní tlapky: mají stejnou charakteristiku, jako přední. Paspárky je třeba odstranit.
 
Pohyb: krok a klus pružný, prostorný, pokrývající hodně terénu. Cval pružný, razantní odraz, vycházející ze zádi, dlouhý krok.
 
Kůže: přiléhající k tělu, netvoří řasy ani vrásky.
 
Zevnějšek
Srst: dlouhá a hustá, hladká, ani kudrnatá, ani otevřená, taková, jakou má mít lovecký pes. Typická dlouhá srst. U psů i u fen musí být typická obzvlášť dlouhá hustá srst (praporce) na zadní straně předních i zadních nohou. Na ocase musí být rovněž velmi dlouhá srst. Nejdelší vlajka je na střední části ocasu. I na uších musí být dlouhá srst (tvořící praporce), která přesahuje spodní konec uší symetricky na obou stranách. Jinak je srst na hlavě krátká a přiléhavá.
Zbarvení: bílé s černými plotnami a stříkáním nebo bělouš. Hlava je černá, může mít malou bílou hvězdičku nebo lysinku.
 
Výška a váha              
                                

Výška: psi: 60-65 cm
  feny: 58-63 cm
Váha:  okolo 30 kg  
 

Chyby: všechny odchylky od tohoto standardu musí být považovány za chyby a musí být penalizovány podle stupně jejich závažnosti.

  • mozkovna příliš široká, příliš výrazný stop
  • klenutý nosní hřbet, špičatý čenich,  nosní houba totálně bez pigmentu   nebo depigmentované skvrny        
  • pysky volné nebo spuštěné
  • lehké vady chrupu: klešťový skus, zdvojené PM1, absence jednoho nebo dvou PM1 nebo PM3
  • příliš světlé oko, viditelné červené spojivky
  • uši nízko zavěšené, odstávající
  • příliš krátký krk nebo příliš dlouhý, přehnaně silný nebo naopak slabý; viditelný lalok
  • kohoutek nedostatečně vystupující, příliš krátký
  • příliš dlouhý hřbet, pronesený nebo kapří hřbet
  • bederní partie slabě osvalená, přechod v záď neharmonická, přestavěná záď
  • záď krátká, úzká, sražená
  • sudovitý hrudník, úzký, mělký, chybějící předhrudí
  • břicho moc vtažené, břicho spuštěné
  • ocas nesený na stranu nebo stočený na hřbetě, ocas křivý nebo ve tvaru loveckého rohu
  • hrudní končetiny: příliš strmé úhlení, vybočené nebo vbočené lokty, měkké nadprstí, sbíhavé špičky, rozbíhavé špičky
  • pánevní končetiny: příliš strmé úhlení, kravský nebo sudovitý postoj, úzký nebo široký postoj pánevních končetin
  • krok a klus krátký,  ztuhlý, skákavý; málo prostorný, těžký cval; nedostatečně razantní akce pánevních končetin   

 

 Vylučující vady:       

  • pes agresivní nebo bázlivý
  • totálně depigmentovaná nosní houba
  • entropiím, ektropium
  • předkus, podkus, křivé zubní oblouky (křížový skus), chybějící řezáky nebo špičáky, premoláry a stoličky ( s výjimkou jednoho nebo dvou PM1 a PM3)
  • zbarvení, které není v souladu se standardem       
  • strach z výstřelu, citlivost různého stupně na výstřel, strach ze zvěře, kousavost ze strachu, nedůvěřivost vůči cizím osobám 

Všichni psi, na kterých bude patrná porucha psychiky nebo chování, budou vyloučeni.
 
NB:      Všichni psi musí mít obě normálně vyvinutá varlata kompletně sestouplá v šourku.
 
Podmínky chovnosti

 

Podmínky chovnosti jsou upraveny chovatelským řádem Klubu dlouhosrstých ohařů a jsou stejná pro velké i malé münsterlandské ohaře a pro dlouhosrsté ohaře. Jakožto plemeno předurčené k práci, je potřeba aby chovní jedinci splňovali nejen estetické požadavky, ale aby prokázali i pracovní kvality. K tomuto účelu musí absolvovat psi i feny zkoušky z výkonu, podle pohlaví se však kladené nároky liší.
 
Pes
- výstavní ocenění nejvýše VD
- zkoušky VZ nejvýše II. cena nebo PZ I. cena a LZ a VP nejvýše II. cena
 
Fena
- výstavní ocenění nejvýše VD
- zkoušky PZ nejvýše II. cena
 
 
Všichni jedinci musí
- být plnochrupí
- být vybráni za kandidáty chovu
- mít vyšetření DKK s nálezem nejvýše II. stupně
       . vyšetření musí být až po 12. měsíci věku
       . jedince s II. stupněm je možno krýt pouze s partnery s DKK stupně 0
 
Žádané vlastnosti chovných psů i fen
- ostrost na škodnou
- hlasitost na stopě
- slídění za živou kachnou
 
Tyto vlastnosti, kromě hlasitosti na stopě, nelze v současné době na zkouškách hodnotit, nejsou proto podmínkou chovnosti. Při prokázání těchto vlastností v praxi je žádoucí vést o tom evidenci v seznamu chovných jedinců. Osvědčení ostrosti na škodnou se provádí při střetu psa se škodnou v honitbě. V písemném osvědčení o střetu se škodnou se uvede datum, místo, čas a název honitby a okolnosti, za kterých ke střetu došlo s popisem chování psa. Svědkové uvedou vedle vlastnoručního podpisu jméno, příjmení a adresu. Stejným způsobem se osvědčuje slídění za živou kachnou a hlasitost na stopě.

TOPlist